Domů

Domů > Články > Přístupnost osob se sníženou schopností pohybu a orientace k možnostem cestování a několik dobrých rad

info@bezbarier.cz

Přístupnost osob se sníženou schopností pohybu a orientace k možnostem cestování a několik dobrých rad

   Zpracováno s použitím zahraničního materiálu „Guide Accueil des personnes a besoins spécifiques et accessibilité“ vydavatel francouzský Secrétariat d´Etat au Tourisme.
Bulletin, z kterého bylo čerpáno, byl původně určen pro potřeby cestovního ruchu: pracovníky cestovních kanceláří upozorňuje na nevyužitý trh, který představují osoby se sníženou mobilitou, které nejsou schopny cestovat v prostředí a za podmínek, které jim současná společnost nabízí. Obsahuje však také některé poznatky a návody, jak obecně postavení lidí se zdravotním postižením v procesu přepravy zlepšit.

Možnost cestovat jako by mělo být pro každého člověka samozřejmostí, stejně jako možnost navštěvovat divadla, kina, kulturní zařízení, bydlet, chodit do práce, využívat zdravotních zařízení. Neměla by být odepřena ani zdravotně postiženému člověku a priori, z titulu jeho handicapu. Tento problém týká poměrně velké části populace. Ve Francii se tento stav snaží napravit Státní sekretariát turistiky (Secrétariat d´Etat au Tourisme) pod vedením paní Michelle Demessine, která mezi prvními na tento problém upozornila veřejnost. Její heslo zní: „Ať v budoucnu jsou prázdniny a volný čas prázdninami a volným časem pro všechny bez rozdílu“. Co pro to udělat?
S potřebami zdravotně postižených lidí je třeba počítat. Už jen drobné úpravy terénu leckdy umožní člověku se zdravotním postižením překonat překážky, bez těchto úprav nezdolatelné. Fyzické úpravy je možno ještě více zhodnotit tehdy, jestliže personál na nádražích, letištích, v cestovních kancelářích bude schopen nabídnout zdravotně postiženému cestujícímu kvalitní služby.
Podle studie Touche-Ross, vypracované na žádost Evropské komise v roce 1993, by se počet osob se zdravotním postižením, které by byly napříště schopny cestovat, mohl zvýšit až na 36 milionů oproti dnešním pěti milionům. Pro potřeby cestovních kanceláří bylo zjištěno, že tyto osoby jsou často na cestách doprovázeny svými bližními, jedná se tedy o nezanedbatelný potenciál trhu. Pokud bereme v úvahu osoby, které si přejí cestovat a mají na to prostředky, dojdeme k číslu (zajímavému pro cestovní kanceláře) 293 milionů noclehů a 117 milionů výletů navíc! Tato čísla navíc nezahrnují osoby žijící mimo Evropu.
Každý klient cestovní kanceláře (každý cestující ve veřejné dopravě), hlavně ten se zdravotním postižením, má své specifické problémy. Navíc jde o lidi, kteří jsou zpravidla zvýšeně citliví na to, jak jsou kde přijímáni. Potřebují jasné a srozumitelné informace a odpovídající vybavení.

Osoby se sníženou motorikou

Každý člověk se sníženou motorikou, cestující samostatně, potřebuje upravené prostředí. Problémy s motorikou jsou zpravidla doprovázeny sníženou mobilitou a často i se sníženou vyjadřovací schopností, přesto nemusí dojít ke snížení intelektu.
Osoby se sníženou motorickou schopností jsou často na vozíku (ručním nebo elektrickém), nebo se pohybují s pomocí berlí či holí. Osoby na vozíku mohou cestovat jen tam, kde je bezbariérový přístup - je tedy důležité, aby celá dopravní síť byla přístupná, aby nikde nechyběl potřebný článek, spojující daný řetězec, aby vše bylo v souladu s existující legislativou, a aby tato legislativa co nejvíce odpovídala potřebám těchto spoluobčanů. Důležitá je i informace, kterou osoba se sníženou mobilitou získá hned při prvním setkání při požadování služby nebo produktu. To jí umožní rozhodnout se, jestli při použití té nebo oné služby bude potřebovat doprovod či ne, a jestli dané nabídky vůbec využije.

Problémy se sluchovým deficitem

Je třeba rozlišovat mezi osobou hluchou a osobou špatně slyšící a tou, ke které je potřeba jen hlasitě mluvit. Potíže se sluchem má velká část starých lidí, ve věkové skupině nad 65 let to je jeden ze tří. Handicapující situace pro tyto lidi jsou například tyto: velký hřmot a hlomoz, velmi silná hudba, silný skučící vítr, atd. Když se obrátíme na špatně slyšícího člověka, je třeba s ním mluvit en face, aniž bychom zvýšili tón hlasu, je třeba dobře vyslovovat, dobře artikulovat. Sdělení nesmí být zastřené a pozornost špatně slyšící osoby nemůžeme upoutat tím, že na ni zavoláme. Pokud dojde k problémům v komunikaci, je užitečné požádat špatně slyšící osobu o přečtení námi napsaného vzkazu.

Zrakový deficit

Je třeba rozlišovat mezi osobami slepými a špatně vidícími.
Slepý člověk komunikuje s okolním světem prostřednictvím svých dalších smyslů (hmat, zbystřený sluch, čich). I když vás nevidí, slyší vás a cítí vaši přítomnost. Pohybuje se pomocí bílé hole, která mu umožňuje detekovat překážky, nebo s pomocí vodícího psa. Je třeba pamatovat na to, že musíme signalizovat překážky, které se mu postaví do cesty ve výšce, kam nesměřuje svou holí. Vodícímu psu je třeba umožnit přístup stejně jako jeho pánovi. Při setkání se slepým člověkem je třeba představit se a při odchodu o tom uvědomit. Můžeme mu pomoci tím, že mu nabídneme svůj loket – může svého průvodce lehce následovat. Když hledá místo k sezení, průvodce stojí před prázdným místem a položí mu ruku na opěradlo sedadla. Na schodišti je třeba slepého člověka upozornit na první a poslední schod.

Špatně vidící člověk naproti tomu sice vidí špatně, ale zůstávají mu zbytky zraku. Někdy vidí na blízko, někdy na dálku, nebo vidí nezřetelně. Je tedy třeba umožnit mu vidění co nejlepší, a to pomocí především dobrého osvětlení. Někdy je třeba přiblížit se hodně blízko, aby nás špatně vidící člověk poznal. Dalším posílením jeho autonomie je kromě dobrého osvětlení také kontrastní rozvržení barev.
Špatně vidících lidí je mnoho: je to každý třetí po dosažení věku 65 let.

Intelektuální deficit

Osoba vykazující intelektuální deficit se vyznačuje redukcí poznávacích a rozhodovacích schopností.
Velikost intelektuálního deficitu je různá. Všeobecně mají osoby se sníženým intelektem problémy orientovat se v neznámém prostředí a v čase. Stupeň jejich autonomie se liší případ od případu. Potřebují a vyžadují určitý rytmus činností. Pouze ti, jejichž stupeň tohoto handicapu je nízký, jsou schopni samostatně cestovat.
Při setkání s takovým člověkem je třeba jasně a srozumitelně artikulovat, srozumitelně a stručně se vyjadřovat, pokud možno v oznamovacím způsobu. Vyvarovat se dlouhého vysvětlování, zůstat konkrétní.
Aby osoba se sníženým intelektem získala co největší autonomii, potřebuje doprovod, podporu, která jí usnadní rozhodování.

Několik dobrých rad:

Pokud je osoba se sníženým intelektem doprovázena, obracejte se přímo na průvodce. Pokud jde o osobu, která má pouze snížené vyjadřovací schopnosti a není schopna chápat mluvené slovo, ale nemá snížený intelekt, můžeme se vyjadřovat písemně. Chraňte se generalizování: některý handicap může být viditelný (chvění, třas, pohyb možný jenom v invalidním vozíku), ale dobře kompenzovaný. Může jít o handicap, který není na první pohled zřetelný: hluchota, slepota, lehce snížená inteligence, kardiak, astmatik, diabetik, ale přesto existující. Ať už je postižení jakéhokoliv druhu, správná informace znamená velkou pomoc. Musí být jasná a přesná. Je také nezbytné, aby personál dobře znal zařízení a služby, které je možno zdravotně postiženému cestujícímu nabídnout. Při telefonické objednávce je třeba vědět, o jaký druh handicapu se jedná, jaké má klient specifické potřeby. Všeobecně je už dnes možno říci, že motorický, smyslový nebo intelektuální deficit nepředstavuje nepřekonatelnou překážku pro cestování a existuje naděje, že v budoucnu bude doprava (zejména veřejná a městská) přístupná všem. Je to cílem alespoň všech členských zemí CEMT.


Ing. Alena Houserová
Centrum dopravního výzkumu

Doporučené rozlišení 800x600, MSIE 5.0.