Domů

Domů > Články > Zvonky Ivana Langera

info@bezbarier.cz


ZVONKY IVANA LANGERA

Jak známo, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku začal koncem zimy projednávat stížnost Jitky Zehnalové na český stát (Respekt č. 12/2002). Tato dáma se odmítla smířit s tím, že v České republice je člověk odkázaný na invalidní vozík synonymem pro občana druhé kategorie. Paní Zehnalová především pečlivě zmapovala, jak zdejší úřady obcházejí zákon nařizující od roku 1994 všem investorům, aby při stavbách a opravách objektů určených veřejnosti zajistili bezbariérový přístup. Kličku proti zákonu a proti lidem na vozíku umožňuje institut výjimek: například s odvoláním na památkovou cennost objektu je možno namísto nájezdu či plošiny zvolit náhradní řešení. A tak se nejpopulárnější "bezbariérovou" úpravou stal v Čechách zvonek. Jednou z nejznámějších ukázek této postkomunistické bezohlednosti se stal dům č. 25 v Městské památkové rezervaci Olomouc. K věhlasu jeho bariérové obrněnosti přispělo především jméno majitele - místopředsedy dolní sněmovny Ivana Langera. Vůdčí český politik umístil do svého nově rekonstruovaného majetku obchod a pojišťovnu, o volný vstup pro občany na vozíku se ale nepostaral. "Zakázali mi to památkáři," bránil se, když jeho porušení zákona vyvolalo stížnost vozíčkářů. "Je tam zvonek a víc k tomu nemám co říct," odsekl Respektu poté, co vyšlo najevo, že ze strany památkové péče žádný zákaz nepadl, protože pan místopředseda s nimi žádný vstup do svého domu neprojednával. Jenže Ivan Langer má pořád co říct. Koncem března se totiž zúčastnil diskuse na sociální téma v televizní Sedmičce. A na dotaz moderátora, jakže vlastně po stránce bariér vypadá jeho olomoucký dům, už "zákaz" památkářů nevytahoval. "Vozíčkáři tam mají k dispozici nejen zvonek, ale dokonce i rampu," pochlubil se divákům. Langerův dům s pojišťovnou Alianz a prodejnou krmiva pro psy se nachází nedaleko náměstí v centru Olomouce. Kolem to vypadá nadějně: každá druhá stavba má bezbariérový vstup. Sousední drogerie Rossman dokonce vzorový: široké a logem zřetelně označené dveře rostou rovnou z chodníku. Pojišťovnu však od zákazníka dělí tři schody a obchod jeden. Po rampě ani stopy, označený zvonek pro vozíčkáře je pouze u krmiv. Míří-li člověk na vozíku do pojišťovny, nezbývá mu než postupně mačkat několik anonymních vypínačů. Na jedno zmáčknutí to konečně cinkne. Slečna z pojišťovny Allianz je tady prý přes rok: "Žádnou rampu jsem tady nikdy neviděla," říká. "Na to, co říkal pan Langer v televizi, jsem koukala jako blázen." Podobně reaguje i prodavačka v obchodu s krmivy. "Rampu?" ptá se překvapeně. "Jo, snad tady kdysi byla. Ale už je dávno pryč, lidi o ni zakopávali." Ivan Langer nejenže prokazatelně lhal, ale porušil i podmínky stanovené před dvěma lety v kolaudačním rozhodnutí stavebního úřadu. Podle něj musí u vstupu do prodejen "označit zvonky logem vozíčkáře a u zadní prodejny připravit mobilní rampu". Na dokumentu je podepsána Věra Berková z oddělení pozemních staveb. "Už jsem mluvila s paní Langerovou a ta mi slíbila nápravu," říká úřednice. A kdy to bylo? "Pokud si vzpomínám, tak hned po stížnosti vozíčkářů, skoro před dvěma lety," vzpomíná paní Berková. "Protože pro nás nejsou vozíčkáři partnerem, myslela jsem si, že neoficiální osobní pohovor s manželkou majitele bude lepší." Byt pana Langera je v prvním patře. Neoznačený zvonek hlídá průmyslová kamera, z reproduktoru se ozývá hlas Markéty Langerové. "Obraťte se na manžela a nebuďte dotěrněj," říká a zavěšuje telefon.

Zdroj: Časopis Respekt 15/2002
Autor: Jan Brabec




Doporučené rozlišení 800x600, MSIE 5.0.